59.) Lidská krev

25. listopadu 2012 v 16:00 | Andy&Nika |  Jen kapku krve
Joe
,,Děláte si srandu?Je pryč už týden,nemůžeme tu jen tak sedět!"
"To je fakt."podpořil mě Alex. jelikož Michelle byla jedna z klíčových osob, která nás k tomu deníku dovede, dost jsme ji postrádali a všechny strategie, které ´rada starších´ plánovala byly teď zbytečné.
,,Jenže ty tvoje kecy jí nezachrání víš?" Bouchl Nick pěstí do stolu. "Ne? A ty tvoje snad jo? To ty ses s ní pohádal a nechal ji tam samotnou!"řekl jsem absurdně. Stůl byl samozřejmě na dvě půlky.,,Tak dost oba!" Zahřměl Alex.,,Nicku bude lepší,když se tohohle účastnit nebudeš,jsi rozrušený."
"Celý ten tejden se tu učím nějaký přiblblý chvaty a ty mi pak řekneš, že nikam nejdu?"zasyčel naštvaně.,,Je mi to líto,ale takhle rozzlobený ne." Zavrtěl hlavou Alex."Fajn, tak já si tu čapnu, budu tu sedět a čekat až přivedete mou přítelkyni a budu dělat jakože nic..."ceknul a když si sedal tak praskla řidle. fakt to neovládá.,,Pokud vím,už to tvoje přítelkyně není." Ušklíbl jsem se. "Ty víš prd.."spražil mě pohledem.Překroutil jsem očima.Ať jde doprdele,teď je důležitá Mischelle a ne jeho mindráky."A ty se cítíš jak?Nepotřebujeme přítěž, kdyby bylo třeba zdrhat."


,,Já jsem v pohodě." Ujistil jsem ho."Fajn, počkáme do setmění, až venku nebude tolik lidí...mám trochu tušení, kde můžou být."řekl a šel ven. Nick do té doby vychladl, tak šel nakonec s námi.Už několik kilometrů před místem,kde by měla být ze ozývaly hrozný výkřiky a děsivý řev.,,Mučí jí.Bude mít popálené celé tělo." Řekl Alex."Cože?To jsme ve středověku?"vykulil jsem oči. "Řekni mi ty, co by jsi dělal, kdyby jsi chtěl něco od někoho zjistit a on ti to odmítal sdělit?"zašeptal už tiše.,,Nevím." Přiznal jsem. "Tak teď už víš. Jak jinak chceš mučit upírá když jediné co mu ubližuje je oheň.."šeptnul ale pak už stichl. Šli jsme ulicí jako duchové. Naprosto neslyšně.Nick se držel úplně vzádu,i když by tam nejraději vtrhl a všechny je zabil.Každý by to viděl v jeho obličeji. Normálně by byl rudý zlostí, teď měl jen přimhouřené oči, které házely rudé odlesky od pouliční lampy.Dělalo se mi špatně,když jsem slyšel,jak křičí bolestí.Neřekla jim ale do teď nic,je silná.Jenže tentokrát něco zamumlala. "Škola?tak škola...jaká?"hlas byl pro mě neznámý.,,Chce jim něco říct,musíme tomu zabránit!" Vlítl do těch dveří Alex a mi za ním.Šel jsme poslední¨a ještě se ujistil, že nás nikdo nevidí. Byl to moment překvapení,nečekali nás tam a Misch jsme dostali rychle.Musel jsem jí nést,ale nechápu,když to šlo tak lehce,proč jsme to neudělali už předtím.Nemusela takl trpět..Proto mi to vůbec nehrálo. Něco bylo špatně. Byli tam jen dva, kde byl ten zbytek? Navíc, skoro se nebránili.Nebyl čas nad tím přemýšlet.Vzali jsme Mischelle a utekli zpět k Leně.Ale myslím, že jsem nebyl jediný, kdo si toho všimnul. Pořád byla noc a tak ji Nick odnesl nahoru a jí to kupodivu nevadilo a my seděli dole před domem.

Mischelle

,,Opatrně prosím." Sykla jsem,když mě položil na popálená záda.Do očí se mi hrnuly slzy. Tohle opravdu tak bolelo. Jak jim mohlo trvat sedm dní než přišli na to, že se mi něco stalo. 7 dní! Počítala jsme každou sekundu toho utrpení.,,Tak mě to mrzí.." Řekl zničeně."Mě taky."kousla jsem se do rtu. rány se hojily, ale byly tak hluboké, že opravdu moc bolely.,,Měl jsem tě doprovodit,neměli by šanci a ty by jsi tak netrpěla." Mlel.,,Víš,že psychycká bolest je horší?"
"Mich, prosím tě."klekl si vedle a vzal mou ruku opatrně do dlaní.,,Jak ses měl?Ten týden.." Snažila jsem se odvést hovor jinam."Vím, že je to špatné...když jsi mi to řekla trochu jsem nad tím přemýšlel."pohled zabodával do podlahy. "Nikdy bych nechtěl, aby se něco stalo mé rodině...."
,,Myslím,že tvou rodinu do toho tahat nebudou."
"Ne, ale tím co dělám, je ohrožuju a to nechci. Chci s nimi být a nemít strach, že jim ublížím. S mámou, tátou a i frankem s Kevinem.Moc mi chybí a když dělám to co dělám, asi to dvakrát neulehčuju."
,,Promiň,že odbíhám,ale není mi dobře,vlastně je mi mizerně a chci odpočívat.Bez tebe.."
Beze slov vstal a někam šel. zavřela jsme oči a slyšela ho dole něco štrachat. Za chvíli se vrátil i s hrníčkem.Ta vůně mě okamžitě uděřila do nosu.,,Táhni s tím do hajzlu,já nebudu pít lidskou krev." Odvrátila jsem hlavu. "Ona ti pomůže."řekl nekompromisně a chytl mě pevně za ruku.Násilím mě donutil to vypít.Druhý hrníček jsem do sebe už kopla.A pak i třetí a i čtvrtý až jsem spořádala celou lahev. Divila jsem se, že všechno v sobě potlačil a nevytrhl mi to z ruky. Bylo mi to proti srsti, ale já to tak potřebovala.
,,A teď už prosím tě jdi." Přivřela jsem oči,které mi díky té krvi zase zrudly.Položil prázdnou flašku na zem, hrníček na stůl, ale neodešel. "Dovol mi tu aspoń být, budu mlčet. Přetočila jsem se na pravý bok,ten pálil ze všeho nejmíň,jinak jsem měla každičkou část kůže popálenou.Včetně obličeje.Cítila jsem, jak se madrace lehce prohla. Něžně mě hladil ve vlasech a já jen ležela.,,Miluju tě." Šeptla jsem."Já tebe taky, strašně moc."opatrně mi přejel po ramenu.Potichu jsem usykla,ale už to bylo mnohem lepší.Viděla jsem, jak se mi rány hojí..,,Víš Nicku..já,opravdu ti miluju i přes to,co jíš a máš pravdu,nemám ti do toho co mluvit.."
"Broučku..."špitnul a já se mu i s bolestmi nakvartýrovala do náruče.,,Promiň mi to.." Vzlykla jsem."Né ty promiň, máš pravdu."nosem se mi hrabal ve vlasech.Povzdychla jsem si.Tohle říkal i minule,ale teď je to jiné.Už vím,že můžu čekat pravý opak."nechejme to tak...zatím, prostě to vypusťme z rozhovorů."prsty jsem mu klepala do hrudníku.A pak ho na něj políbila.,,Celou dobu jsem myslela na tebe.." Přiznala jsem."Myslel jsem, že jsi odešla, všichni si to mysleli. Chtěl jsem ti dát čas, myslel jsem, že jsi naštvaná..."vzdychl.,,A já myslela,že jste se na mě vykašlali.." Sklopila jsem pohled."Nikdy bych se na tebe nevykašlal a Joe taky..i když by to nikdy nepřiznal."zvedl jeden koutek.,,Já vím,že Joe ne,ale u tebe jsem si nebyla jistá.."
"Ať už mám názory jakékoliv, nijak to city k tobě nemění. Odpočívej."
Poslechla jsem ho a zavřela oči. Poslechla jsem ho a zavřela oči.
Jen jsme mlčeli a já přemýšlela, o všem až jsme došla zpět k tomu deníku.,,Měli by jsme ho najít." Zachraptěla jsem aniž bych si uvědomila,že Nick neví,o čem mluvím. "Ten deník, je ve škole v Beverly Hills"dodala jsem.,,Tak by jsme měli hnout."vyskočil na nohy. Chtěla jsem taky vstanout, ale sotva se moje chodidla dotkla země, spadla jsem celá. Nohy to odnesly asi nejvíc, protože spalování kůže tam je citlivější než třeba na ruce.Nick mě okamžitě chytil a položil na postel.,,Lásko.." Řekl smutně."Já nemůžu vstát..."zamrkala jsem a sáhla si na nohy pod peřinou. Předtím jsem měla jenom kraťasy.,,Bude to dobré,až se to zahojí a ty budeš mít víc síly.."
Zakývala jsem hlavou a trochu jsem se přikrčila, abych se na ně mohla podívat.Nebylo to tak hrozné na to,jak to bolelo.Hlavně jsem měla všude jizvy.,,Vypadám jak zrůda.."
"Nevypadáš, nemůžeš za to, zahojí se to..."chytil mě zase za ruce, abych si na to nesahala. "Ale jo.."vzlykla jsem.,,Nicku ty jizvy..já se bojím podívat do zrcadla." Přejela jsem si po zhojené tváři.Nebyla hladká jako vždy. "Nikam se nedívej, zahojí se ti to.."řekl lítostivě a objal mě. Ze zdoly jsem slyšela šum.Dohadovali se,jestli už máme jít.Jen Joe stál na mé straně,že ještě máme počkat..
"Běžte beze mě."řekla jsem jen a prsty přejížděla po své tváři.,,Já bez tebe nikam nepůjdu." Políbil mě a oddělal mi ruce,abych už nezkoumala svou tvář. "Co když ho najsou dříve?"zeptala jsem. "Teď na to nemysli ano?"setřel mi slzy. "Donesu ti ještě..."
,,Ne!" Vyhrkla jsem nekompromisně.
"Já vím že nechceš, ale potřebuješ to..."v sekundě byl zase zpátky. "Nikdy jindy bych tě nenutil, ale nic jiného tu nemáme a já nechci, aby tě to bolelo Misch!"zase to nalil do hrnečku.Zase jsem ale odmítla.,,Jsem zvyklá na zvířecí krev."
"Nenuť mě, abych tě donutil sám."zamračil se.Jen jsem odvrátila hlavu.Když jsem ucítila jeho ruce, které se mě jemně, ale zároveň dost pevně snažily chytit, semkla jsem rty k sobě.Nechtěla jsem to pít,prostě ne.Ten člověk by mohl ještě žít,nebýt našich potřeb..Ale on mě chytl za krk. Přesně věděl, že tu pusu za chvíli otevřu sama, protože budu lapat po dechu a jakmile se toho jednou napiju, budu to chtít znovu.,,Nenávidím tě!" Řekla jsem mu vážně,když jsem dopila.Místo nějaké odpovědi mi dal další sklenku.Hodila jsem s ní o zeď,abych ukázala,že to myslím vážně."Mischelle, prosím."vzal druhou sklenku. Rozbolely mě zuby z toho, jak jsme to cítila.,,Ne Nicku,to já tě prosím." Složila jsem hlavu do dlaní.Už nevím,jak mu to vysvětlit,je jak hluchý."Mám jít ven a donést ti jinou?Máš bolesti!"
,,Ty mi dej prosím na chvíli pokoj a zavolej mi Joa." Řekla jsem zoufale.Položil to přede mě a odešel z pokoje. Věděl, že se napiju a já prostě nemohla. Celé tělo mě bolí.,,Děje se něco?" Přilítl Joe do pokoje."Ne nic."sklopila jsem hlavu a jedna kapka mi spadla na koleno.,,Mischelle.." Klekl si přede mě."Hele já chápu že nechceš, ale....viděla ses už?"
,,Viděla Joe a já..vím,že to nechápeš,ale já chci umřít,tak moc se nenávidím,že je to jediné řešení."
"CO to kecáš? To už neříkej!Co by jsme bez tebe dělali....Mischhh..."udělal ten jeho štěněcí pohled a objal mě.,,Chci,aby jsi tu se mnou byl ty,ne Nick."
"On za to nemůže, vždyď oba víme, jaké to je, jak těžké, za ten týden opravdu nepil ničí krev, nepočítaje těch zvířat v lese, byl jsme u toho.."
,,Mě je jedno,jak těžké to měl." Řekla jsem vážně.,,Ale mám svojí hlavu a on mě nebude do NIČEHO nutit!"
"Máš svou hlavou, ale v tomhle za ním stojím. Potřebuješ se co nejrychleji uzdravit, protože oni teď ví, kde jsme. Můžou ti znovu ublížit a když se nepostavíš na nohy...nebudeš se moct bránit. Je ti to proti srsti, to mě taky, ale tím, že ta krev bude ležet tady na stole, tommu člověku už život stejně nevrátíš."
,,Ne,ale co je tak nepochopitelné na tom,že chci zvířecí krev?Hojení se zpomalý maximálně o dva dny sakra!"
Kousl se d rtu a nic neřekl. "Nikdo ti nesežere, že ti normální nechutná, nemusíš mít kvůli tomu žádné výčitky. Všichni se snažíme, tak si nevymýšlej a to myslím už vážně."zamračil se.Ironicky jsem se zasmála.,,Víš co tu meleš Josephe?Já nikdy neřekla,že mi nechutná!Já řekla,že ji pít nechci!"
"Víš co?tak ti to řeknu takhle..."nadechl se. "Když odsud co nejrychleji neodejdeme, tak jsme všichni po smrti a ty nám to vůbec, ale vůbec nijak neulehčuješ. Nemáme dva dny! Nick šel někam do lesa, jen klvůli tobě. Je jich daleko víc než nás, on je sám, všechny nás po jednom můžou zlikvidovat, tak mě neser a uzdrav se!"vyjekl.,,Fajn." Povzdychla jsem si a s velkou námahou se zvedla.Nechápavě na mě civěl,ale já tu nehodlám dál zůstávat.S nima. Stejně jsem došla jen ke dveřím, když se mi nohy zatřepaly a navíc je Nick otevřel tak prudce, že jsem seděla zase na zemi.,,Jdeme!" Zavelel Nick a vzal mě hrubě přes rameno."Co blázníš?"zaječela jsem. "Musíme do té školy v Beverly Hills..."vysvětlil a srovnal krok s ostatníma. "Jenže mě to tady moc bolí."pípla jsem, jelikož se mi břicho otíralo o jeho rameno.,,Uzdravit se nechceš,tvoje chyba."
Kousla jsem se do rtu a trochu zatnula svaly, protože mě to opravdu bolelo. Navíc,cesta byla dlouhá a mě přišlo,jako by Nick běžel naschvál pomaleji. Když už jsem to opravdu nemohla vydržet, tak jsem se nějak vymanila a spadla na zem. Na tričku už jsem měla prosáklou krev,jak se ty rány díky němu zvětšovaly. "Mischelle?"zastavil. "Já nikam nechci..."fňukla jsem s mrkáním, abych zahnala slzy. Chytla jsem se stromu a snažila se vyškrábat na nohy.,,Musíme." Řekl."Tak mě tu nechej."sjela jsem zase na zem, už potřetí.,,Už víte,kde je,tak mě nepotřebujete."
"Přece víš, že bych tě tu nenechal."řekl už trochu něžněji a pomohl mi vstát.,,Jak tě mám vzít,aby tě to nebolelo?"
"Nevím.."polkla jsem. "Fajn..bolí tohle?"vzal mě opatrně do náruče a já zavrtěla hlavou. Bolet to bude vždycky, když mám popáleniny skoro na clém těle, ale předek mě bolel nejvíc.,,Slibuju,že až dostaneme ten deník,tak už tě nechám na pokoji." Otřel se nosem o ten můj."Ty víš co nechci."povzdychla jsem si a objala ho.
Donesl mě až do té školy.
 


Komentáře

1 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 20:51 | Reagovat

Super diel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama