6) Vůně

8. ledna 2012 v 17:24 | Andy&Nika |  Jen kapku krve
Andy sem ffku together forever nedala,ale to si vyřiďte s ní :D.
Jinak se omlouvám předem za chyby.

Trochu mě to znepokojilo.
"Domů už dojdu sama pěžky, vážně."zoufale jsem odmítala odvoz. "Mám hlad, jdem jíst."odvětil Joe popadl Nicka za rameno a i mě za rameno a vedl nás naproti do restaurace. Všechno ve mně úplně zatuhlo. Škubla jsme sebou tak až mě pustil. "Uhm, pardon já.."zakoktala jsme a hledala lež. "Můj bývalý přítel mě bil a já teď nesnesu jakékoliv mužské doteky, je to moc čerstvé, omlouvám se."kousla jsem se do rtu.,,To je v pořádku." Řekl překvapeně.,,Nemám hlad,už opravdu půjdu,"couvla jsem od nich dál.Vydala jsem se teda středně rychlou chůzí do nejbližší temné uličky. Nemohla jsem se soustředit. V hlavě mi pořád blikal ten stisk. Byla jsem tak blízko...on, byl, tolik mě zase začal pálit krk.,,Počkej ještě!" Volal za mnou někdo.Chtěla jsem utéct, už dál nesnesu jejich přítomnost, pro jejich dobro. Ale stejně jsem zastavila.,,Drž se dál." Zachraptěla jsem.,,Prosím." Dodala jsem potichu a on se opravdu zastavil dál ode mě."Co to s tebou je?"zeptal se. "Proč to řešíš, proč se do toho pleteš?Prostě mě nechej jít."zhluboka jsem se nadechla, když přicházel blíž. Když znovu vdechnu jeho vůni, jsem ztracená.,,Chci ti jenom pomoct." Opatrně mě chytil okolo ramen a já se po něm ohnala."S tímhle mi nepomůžeš,"zavrčela jsem. "Jsi to ty žejo?Ta holka z tý ulice, které tak žhnuly oči."
,,S někým sis mě spletl." Zavrčela jsem.Pomalu se to už nedalo ovládat,cítila jsem,jak cením zuby."Proč se tak chováš?"zeptal se a jeho oči mě zkoumavě pozorovaly. "Protože tvoje přítomnost mě nutí dělat to."nabrala jsem trochu kyslíku a ucítila jeho vábivou vůni. Slastně jsem si zkousla spodní ret.,,Já musím.." Zachraptěla jsem.,,Musím se ovládat."
"Ale proč?"řekl už plačky. "Tohle bys nikdy nepochopil."zavrtěla jsem hlavou. Vypočítala jsem si sekundu kdy mrkne a přesně v tu chvíli jsem zmizela.Nemůžu se vyhýbat všem bližším kontaktům s lidma,ale je to tak lákavé,že musím.Dala bych cokoliv za jedinou kapku, ale vím, že pak bych už nepřestala.Místo toho jsem jen nasucho polykala a hledala v lese cokoliv,z čeho bych mohla vyždímat alespoň kapku krve.Za týden byla další přednáška, učitel má dovolenou, to proto až tak pozdě. Přes den jsem chodila do práce, brala přesčasy, v noci jsem bloudila ulicemi a četla.Slyšela jsem každé šustnutí na několik kilometrů.Hledala jsem na internetu fakta,ale všude byly jen doměnky a pokaždé něco jiného.Děsila jsem se toho, když někde psali, že mi sluneční svit může ubližovat. Ale já nepozorovala žádné změny, a tak jsem směle chodila do práce.
Blížila se doba přednášky a tím se moje nervozita zvyšovala.Nervozita,že se dozvím něco,co za žádnou cenu vědět nechci.Celý ten den jsem nevnímala. Aspoň né podvědomě. Práci jsem odváděla mechanicky, bez přemýšlení. Jeho vůni jsem ucítila hned co chytl dveře a ty se s cinknutím otevřely.,,My jsme byli domluvení?" Zeptala jsem se bez toho,abych se na něj otočila."Jak víš, že jsem to já?"v jeho hlase jsem slyšela stopu po údivu a překvapení. Zvedla jsem teda hlavu. "Typuju."pokrčila jsem nezávazně ramenama.,,Minule jsi mi utekla,můžeme si v autě aspoň popovídat." Přistoupil ke mě."Převléknu se."zase jsem na několik sekund byla donucena zdržet dech .Zaběhla jsem do šatny a hodila na sebe svoje normální věci. Miluju teplé počasí, jen mě mrzí, že si ho teď pořádně neužívám. Skontrolovala jsem kontaktní čočky. Mžourám a špatně se mi vidí, nebolí to spíš je to....nepříjemné.Ovšem ukazovat svoje rudé oči opravdu nehodlám.Nemají už tak výraznou barvu, nejsou tak rubínové, ale jsou až příliš nezvyklé na to, aby si jich lidé nevšimli.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama