4) Moje první,druhá hodina mytologie

8. ledna 2012 v 17:22 | Andy&Nika |  Jen kapku krve
Všimli jste si,že přidávám díly podle komentů?Sedm je podle mě fakt boží,ale u prvního dílu jich bylo devět..:).
Když bude dost komentů,zítra bude Double Face.

V obchodě jsem si koupila čočky, neměly jiné než modré a ta se ke mně vůbec nehodí, ale budiž.
Rozhodla jsem se alespoň pro jednu návštěvu Mytologie.Možná,že se sama o sobě něco dozvím.Našla jsem ten letáček na nástěnce u nás v práci, tak jsem si vzala tašku a šla do staré základní školy, bylo to kousek, aspoň pro mě. Je divný pocit, nebýt nikdy unavená.
,,Promiňte,nevíte kde najdu učebnu mytologie?" Optala jsem se jedné paní.Vypadala mile a bohužel pro mě,i chutně.
"Po schodech nahoru a hned první dveře v pravo."posunula si brýle na nose. Když jsem tam došla, byly tam židle v kruhu. Seděl tam muž a pár dalších lidí.,,Ehm,"odkašlala jsem si a všichni na mě stočily pohled.,,Jdete pozdě slečno." Řekl klidně učitel. "Pardon, já....dozvěděla jsem se tady o tom na poslední chvíli, moc, moc se omlouvám."řekla jsem...líbezným hlasem?,,To je v pořádku,posaďte se,"pobídl mě.Ostatní mi udělali místo,abych si mohla sednout vedle nich."Slyšel někdo z vás už o sirénách? Určitě ano...všichni jsme to přeci měli v povinných školních osnovách..."začal a my všichni, jako by jsme se na okamžik propadli do dávného Řecka.
Ani jsem se nenadála a mi odcházeli domu.Dneska jsem se dozvěděla,že siréna opravdu nejsem.Ale je to spíš o tom, že ten příběh vyprávěl tak dokonale, že jsme se do toho všichni neskutečně ´zažrali´, bavil mě poslouchat jindy tak nudný dějepis.Ovšem,není dějepis jako dějepis.Bylo příjemné vrátit se na chvíli do dob základky.Do těch časů bez starosti...To mi připomíná, že bych měla zavolat mámě a omluvit se jí, že jsem na tu oslavu nepřijela.
Brzy se ale dostavila ta spalující žízeň a já se nezmohla ani na zvednutí telefonu.Musí být způsob,jak z toho ven,aniž bych zabíjela. Sice jsem nikoho pořádně nezabila, ale bylo to tak těžké. Možná mě drží můj pud sebezáchovy.Ten mě ale za chvíli opustí,pokud se pořádně nenajím."Co takhle experiment?"vyjekla jsem najednou nahlas, uprostřed silnice. Jaká je krev zvířat?Ale to né...já nedokážu ubližovat zvířatům.Ale v lese je..tolik zvířat a já mám obrovkej hlad.Moje instinkty mě stejně nakonec přemohly.V lesíku za LA jsem byla během deseti minut. Plížila jsem se tmavými ulicemi jako had, kterého nikdo nevidí. Problém byl,že jsem se ani trošku nemohla soustředit na svoje smysly.Nedokázala jsem najít ani jediné zvíře.Tohle všechno z hladu a nakonec i blbá veverka přišla vhod.Touha a žízeň mě zase dokonale změnila. Neměla předemnou šanci. Bylo mi snad ještě víc líto, když jsem viděla její nehybné tělíčko, než to, když jsem pila z bezdomovce.Zahrabala jsem jí do hlíny a šla si chytit něco dalšího,většího.Utíkala jsem daleko, dokud jsem se nedostala na palouk. Na okamžik jsem se začla soustředit na zvuk, nebo vůni toho, co hledám.Mohl to být jelen,nebo něco podobného.Rozeběhla jsem se a vší silou se přisála k tepně toho velkého zvířete.Tak velké a nemělo proti mně žádnou šanci.
--
,,Vítejte na dnešní hodině mytologie." Přivítal nás učitel a sedl si na své místo.Dnes jsem přišla včas.Jaké bylo překvapení, když jsem zacítila něčí, velmi hlasité tlučící srdce a dupoty po schodech. Ostatní to neslyšeli, ale já ano.,,Ještě nezačínejte,myslím,že jeden dorazí později." Usmála jsem se.A hned na to se otevřely dveře a kudrnatý udýchaný kluk vstoupil do místnosti. Taky toužím po tom, zadýchat se. Učitel se na mě překvapeně podíval a přivítal nového studenta.Sedl si vedle...mě.,,Takže začneme.." Dnes jsem ani nevnímala,o čem mluvit.Slastní se mi přivíraly oči,když jsem jen trochu nasála jeho lahodnou vůni.Ruce jsem dala podél těla a snažila se myslet na to, co dělat. Nemůžu sedět jako socha, musím se soustředit.Dala jsem si tedy nohu přes nohu, ale to zapříčinilo i pohyb mé ruky a omylem jsem narazila na tu jeho, stejně svěšenou.,,Promiň," zachraptěla jsem.On se ale nenechal vyvést z míry a znovu se jí dotkl.Spíše mě pohladil. Přehnaně rychle jsem vyskočila na nohy. "Musím na toaletu."omluvila jsem se a nejrychlejší možnou lidskou chůzí jsem šla ke dveřím. Měl ji tak teplou.Doslova jsem cítila,jak mu v ní proudí krev.Musím se naučit pořádně ovládat,jinak mezi lidi nemůžu. Nemám problém, dívat se na....ně, ta šíleně spalující horkost se dá taky ovládnout, ale prostě nemůžu, nemůžu se jich dotýkat. Navíc, každý by si nejspíš všiml, jak je má ruka nepříjemně studená.Na místo jsem se už nevrátila.Bylo by to příliš nebezpečné pro všechny tam a zvlášť pro jednoho.Až teď si uvědomuju,jak se moje touhy prohloubily.Nejen touha po krvi,ale i touhla normální,lidská.
 


Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:14 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama