2) Palčivá žízeň.

8. ledna 2012 v 17:21 | Andy&Nika |  Jen kapku krve
Moc,moc děkujeme za komentáře..Devět,páni,to jsme snad ani nečekaly :).Jen dál komentujte,co nevidět se tam Jonas objeví :).

Na nohy jsem se vyškrábala nadlidskou rychlostí.,,Musíš,musíš počkat na sanitku." Vydechl a zase se nadechl,aby potlačil strach.Zadržovala jsem kyslík pořád v sobě. "Jdi pryč."jako by se ve mně všechno potlačilo a z mého hrdla vyšlo tiché zavrčení.Vyděšeně jsem se kousla do rtu,ale skoro jsem si ho prokousla. Jak se zdálo, on byl v šoku ještě víc.
Stál několik metrů ode mě a váhal. Jeho zrychlený dech jsme slyšela až sem. Ještě několik sekund váhal a pak vykročil krokem ke mně.Do nosu mě praštila jeho vůně.Všechny moje smysly po něm chtěly skočit.Zacpala jsem si nos rukou a dala se na zoufalý útěk. Bála jsem se, že poběží za mnou a tak jsem se rozběhla co nejrychleji. Jaké překvapení bylo, když jsem v sekundě byla na konci čtvrti.Všechno okolo mě jsem slyšela a i viděla jasněji a zřetejněji.Už svítalo,ale díky smogu nad velkoměstem sem paprsky slunce dosáhly jen stěží.Naprosto vyděšená jsem se rozutíkala ke svému bytu. Nebyl daleko, ale normální během by mi to trbalo aspoň 10 minut.Já tam byla skoro za tři.Vytáhla jsem klíč a otočila s ním,ale zlomil se mi v ruce.Ruka se mi silně zatřásla a já ho pustila na zem. Zlomila jsem klíč? Já? ´Nejspíš se zalomil.´ říkala jsem si v duchu.Chytla jsem si kliku a pomalu,abych s ní taky něco neudělala jsem ji zmáčkla dolu.Dveře byly zamčené,ale stačil jeden malý pohyb a zámek se vylomil.Rychlostí blesku jsem vlezla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Co se to pro bůh děje? Kabelku jsme měla v úmyslu hodit na botník, né, ji vyhodit přes celou místnost.Na záznamníku svítily tři vzkazy.Opřela jsem se o zeď a stiskla přehrávání."Ahoj Misch, dlouho jsi se neozvala zavolej mi prosím."uslyšela jsme Davidův hlas ze záznamníku. ,,To teď asi nepůjde." Zhluboka jsem dýchala,abych do plic dostala alespoň část požadovaného kyslíku.Mám pocit,že si nemohl prorazit cestu zkrz tu řezavou bolest.Další vzkaz byl od mámy z Bostonu, Ellie, moje sestra slaví narozeniny, pozvala mě na oslavu.Co nejrychleji to šlo jsem se dostala k dřezu a napila se vody. Hned na to jsem ji znechuceně vyplivla do dřezu. Byla odporná. Nalila jsme si novou sklenku a kontrolovala jestli není zarezlá. Čistá a průhledná.Ani trochu mi neschladila hrdlo,ba naopak.Ještě víc mě pálilo.Najednou jsem uviděla svůj odraz z nerezového hrnce. Došla jsem teda rychle do ložnice, kde jsem měla zrcadlo a přímo zkameněla, když jsem na sebe pohlédla.Ta dívka v zrcadle mohl být kdokoliv,ale já rozhodně ne.Odkud se poděly ty tmavé havraní vlasy? Nikdy jsem neměla tak jasnou barvu, ale vlasy nebyly to, co mě upoutalo. Zděsila jsem se při pohledu do mých očí.Krvavě rudé,vystihující moje prahnutí po krvi. Po krvi, já nemůžu chtít krev, mám z ní závratě. Nevěřícně jsem je na okamžik zavřela, ale když jsem se otevřela znovu, nic se nezměnilo. Tílko mělo velký flek a na krku jsem měla ještě pořád prameny zaschlé tmavě červené tekutiny.Nutná žízeň mě vytáhla do ulic.Snažila jsem se chovat přirozeně, ale pořád jsem se ohlížela zda na mne někdo nekouká.,
,Dáte nějaké drobné?" Přišel ke mě starý žebrák.Rozhlédla jsem se okolo,jestli někdo nekouká.,,Promiň.." Zašeptala jsem zkroušeně. Bože tohle je tolik proti srsti. Byl tak špinavý a šla z něj lidská smrdutost, ale to bylo to poslední na co jsem byla schopna myslet, když jsem se pořádně nadechla. Žár v mém krku nabral na síle.Vrhla jsem se mu po krku,jako dravé zvíře po své kořisti.Šlo to tak snadno.Moje zuby, byly tak silné a pevné. Bylo to, jako kousnout do pěnové houbičky. Ze začátku jsem nemohla přestat,pak moje žízeň ale ustoupila a já se silou vůle odtrhla od jeho krku.Vyděšeně jsem koukala, jak kapky jeho krve kapou z mé brady. Slyšela jsme, jeho srdce pořád bilo. Velmi pomalu, ale bilo. Tak strašně těžko jsem odtrhla pohled od té červeené tekutiny a z kapsy vytáhla nějaké dolary. Co nejopatrněji jsem oddělala jeho šál a dala je pod ně.Myslím,že za ukojení mé žízně ty peníze stojí.Ale žízeň, co je to...za pojem. Já přece nejsem...
 


Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:14 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama