13.) Už čekám jen smrt.

8. ledna 2012 v 17:30 | Andy&Nika |  Jen kapku krve

Vybral mi černou sukni pod prsa a bílé triko,které jsem si do ní zastrkala.K tomu jsem si na nos nasadil brýle a vzala si černé lodičky.On má vážně vkus,to mu musím nechat."Může být?"vyšla jsem do obýváku.,,Budu znít jak nadržený prase,když ti řeknu,že bez by to bylo lepší?" Zeptal se opatrně. Zvonivě jsem se rozesmála. "Díky za poklonu, ale to pod tím radši vidět nechtěj."zavrtěla jsem hlavou a vzala si kabelku.,,Kecy v kleci." Protočil očima.,,Dneska provětráme tvůj šatník." Mrknul na mě. Usmála jsem se a spolu jsme tedy vyšli do ulic. Bylo krátce po polední a my nakupovali bez přestávky až do šesti do večera. On má výdrž a já bych tohle mohla dělat pořád, aniž by na mě šla vidět jediná známka únavy.Překecal mě i do kavárny a překecával mě i na pohár,než jsem mu na rovinu řekla,že bych mu raději z těla vysála každou kapku krve,než bych si dala ten pohár.Pak zmlknul.Už se šeřilo, když jsme se vraceli. Jako gentleman mě odvezl domů, ikdyž ví, že bych tam byla daleko rychleji i po svých a doprovodil mě až ke dveřím.,,Řekni mi,jak ti tohle splatím a já to udělám.." Povzdychla jsem si. "To je v pohodě, pozval bych tě zítra na oběd, ale asi bys nejedla."zakřenil se a já se pousmála a zavrtěla hlavou. "Tak pojedem na výlet."usmál se.,,Kam na výlet?" Zeptala jsem se zvědavě."Někam, daleko, do přírody."odpověděl a já pozorovala jeho smějící se oči. Ony se tak vlídně usmívaly a mě bodalo s každým pohledem, že jsem mu mohla ublížit, že jsem to vlastně udělala.,,Věříš mi víc,než si věřím já.." Hlesla jsem. "Jednou budeš věřit taky."zase se krásně usmál a na chvíli zaváhal. "Co uděláš, když tě obejmu?"
,,Nevím přesně.." Už automaticky jsem zadržela dech.Bez zaváhání objal mé tělo svýma rukama.,,Měj se,uvidíme se zítra." Dal mi polibek do vlasů a zmizel. Teď by měla přijít ta čás, dobrou noc, ale já spát nemůžu, takže jsem se k tomu ani nevracela. V noci jsem pátrala na internetu, ale nic nového jsem nenašla.Všude samé kecy o slunečním světle,ale se mnou nic nedělá,stejně jako se mnou nedělá nic kolík do srdce.Zajímalo by mě,co je pro mě smrtelný.K ránu jsem zapálila velkou svíci. Možná opravdu ten oheň. Ach, je hrozný tahkle zkoušet a experimentovat, copak tu není nikdo, kdo by mi to opravdu pověděl? Kolem devíti někdo začal klepat, tak jsem svíci nechala pořádně rozhořet a šla otevřít.,,Nicku?Co tu děláš,v tuhle dobu?" Vykulila jsem oči."Vstal jsem dřív."zase si to naštrádoval dovnitř. "Ti si měl...ehm, říct."zakoktala jsem a rychle šla otevřít všechna okna. Dělám to tak vždycky, když ke mně někdo přijde, teda ne, že by za mnou chodil kdoví kdo, ale když jsem byla s někým v malém uzavřeném prostoru, bylo to až moc...těžké.,,Donesl jsem ti snídani." Hodil po mě lahev.,,Ten chlap se na mě koukal sice divně,když jsem vykoupil všechny zásoby krve ze zabíjaček a tak,ale když by se ti náhodou zachtělo se napít,tak nemusíš nutně z mého krku." Zasmál se.Kousla jsem se do rtu a nejspíš nasadila smutný výraz. Ti lidé předtím byli, nevím, nebyli to mí přátelé? Nejde o přátelství, ale asi mě tak zklamalo, že on to ví a věří mi a já udělala tohle. Pro lepší pocit si nalhávám, že jsem mu to říkala a on neposlouchal a ještě mi to sám jako idiot nabízí.,,Tak kam dneska půjdeme?" Usmála jsem se hraně a zase si odlila trochu do hrníčku.Té lahve ze včera jsem se pak už nedotkla. Nechávám si to pro případ nouzde v lednici, ikdyž mě to trochu dráždí, přiznávám. "Bude hodně škaredé, když ti řeknu, že jsem zvědavý, co všechno svedeš? Když máš takovou sílu a to....všechno."sednul si na gauč.,,Já ti to včera nepředvedla dostatečně?" Zkřivila jsem obočí."Jo, ale tak, co udělat závody?"zeptal se nadšeně a já na něj nechápavě pohlédla. "Změříme, kolikrát jsi rychlejší a kolikrát silnější, tebe to snad nezajímá?"
,,Vlastně ani ne,"přiznala jsem.,,Spíš by mě zajímalo,co by mě dokázalo zabít."
A pak jsem si vlastně vzponměla na velkou svíci. Dala jsem ji na konferenční stolek a sedla si na proti němu. "Všechno už jsem zkusila, zbývá jen oheň."
Zvědavě si sedl naproti mě.,,Kdyby se něco dělo,tak vypadni a nech mě tu." Podívala jsem se na něj.Pohled zabodnul do svíčky a nic neřekl. je mi to jasný, že by neodešel. Ale já bych byla radši mrtvá, než žít tenhle život. Pomalu jsem dala ruku do menšího plamínku.Ze začátku nešlo nic cítit,ale pak se plamen zvětšil a mě začala hořet ruka.Překvapeně jsem na to koukala a nevnímala bolest,i když byla příšerná. Oheň vážně funguje a šířil se dost rychle, jenže já nebyla schopná ho zastavit. Možná jsem si i přála, abyh shořela celá.Přivřela jsem víčka a upřímně,už jsem jenom čekala na smrt.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama