10.) Jak se zabít?

8. ledna 2012 v 17:27 | Andy&Nika |  Jen kapku krve
Bylo to půl na půl a teď je vlastně na řadě tohle :) tak sad nebudete zklamaní, hezké počtení :)

Jenom kývl. "Pak bych si připadala jako ještě horší stvůra, protože jsi člověk."
,,Já ti to ale nabízím." Řekl vážně. "Já odmítám."zavrtěla jsme hlavou. Když jednou začnu, už nepřestanu. Dneska tu silnou vůli, abych se zastavila v sobě nenajdu. Vím to, cítím to. Je bláhový. ,,Proč jsi tak klidný?Žere mě to." Zavrčela jsem. "Vím, že mi nic neuděláš."pokrčil klidně ramenami. Jako by o nic nešlo. bral to tak nalehkou váhu a nebo mi vážně tak věřil, což je nepravděpodobné, protože v tomhle nevěřím ani já sama sobě.Rozhodla jsem se mu ukázat,jak nebezpečná dokážu být.Skočila jsem po prvním,co se v keři mihlo.Byl je jen blbý králík,ale ta chvilková úleva za to stála. Když mě ta vůně ovládla, tak jsem nemyslela na nic jiného. Jako nějaké pudy, vrozená reakce na tohle. Všechno to přešlo hned, co jsem uviděla jeho nehybné tělo. Po každém zvířeti mě přepadla úzkost. Pořád se těším tím, že je to lepší, než kdyby na jeho místě byl člověk. Stejně křehký, zesláblý a bez života.,,Už nemáš takový hlad?" Zeptal se opatrně.Ten jeho klidný a vyrovnaný hlas mě děsil víc než jsem si uvědomovala.Do teď bych ani nepomyslela na to,že by mě někdo mohl brát takovou,s těmy zuby a všemy těmy pudy.."Mám pořád, i kdybych spořádala stádo jelenů, pořád mě tu bud pálit."dotkla jsem se svého krku. ,,Přejde to někdy?" Zeptal se překvapeně. "Já nevím, je to něco přes měsíc co jsi mě....však víš."připoměla jsem si scénu, kdy jsem byla v tmavé uličce. "Ani nevíš, jak jsem z toho byla strašně vyděšená, když....si tam stál a já, zavrčela jsem na tebe..."vydechla jsem.,,A jakto,že můžeš být na slunci,já myslel,že to upíři nesmějí."
"Nevím, ničemu nerozumím."povzdychla jsem si a sotva mrknul okem, králík byl zahrabán. Sedla jsem si do trávy.,,Proto jsi začala chodit na hodiny mytologie?" Zeptal se a já přikývla.,,A jsou tu i jiní upíří?"
"nejspíš jo, když mě jeden kousl."chytla jsme se za jizvu.,,Nikdy jsem tu žádného neviděl." Zapřemýšlel,ale pak mu asi došlo,jakou blbost řekl.Uslyšela jsem,jak opatrně našlapuje, dokud nezastavil vedle mne a taky si nesednul.,,Prosím,neodháněj mě.Věřím,že mi nic neuděláš,věř si trochu i ty.."
"Měla jsem přitele, jmenoval se David, strašně dlouho čekal u mých dveří. Bál se, co se se mnou děje. Kdybych vyšla, nevydržela bych to, a tak jsem vyskočila z okna. Když jsem se otočila napravo, tak na mě koukal malý chlapeček. Mohlo mu být tak pět. Byl moc roztomilý, ale já nedokázala myslet na jeho broskvovou líbeznou tvářičku. Vyděšeně utekl."povdechla jsem si.,,Musíš tomu dát čas.Určitě se jednou naučíš ovládat a přestaneš mít žízeň.A já ti s tím chci pomoct.Přátelé?" nabídl mi svou ruku.Chvíli jsem nevěřícně koukala. "Já ti právě řekla, že jsem chtěla zabít malého chlapce a ty se mě zeptáš, jestli s tebou budu kamarádit?"
,,Myslím,že potřebuješ někoho,komu se můžeš vypovídat." Zasmál se. "Do teď jsem to zvládla."namítla jsem.,,Před chvílí ses rozbrečela,to jsi nechtěla,nebo ano?" Usmál se.
"Aspoň že plakat můžu. O co všechno jsem přišla. Navždy budu vypadat takhle, Budu pořád cítit tu touhu, pokaždé když potkám nějakého člověka, což je nemožné, žádného nepotkat. Už si nikdy nedám svou oblíbenou veku s nutelou a teplým kakaem, protože nic z toho nemůžu pozřít. Nikdy nebudu mít manžela a nikdy nebudu mít dítě, moje miminko."vzdechla jsem bolavě.,,A co moje rodina?Budu pořád mladá,nemůžu se s nima vídat.." Vyhrkla jsem. "Všechno se dá vyřešit."řekl prostě. "Až jednou potkám toho, kdo mi to udělal..."začal ve mně bublat vztek. Najednou jsem byla tak rozčílená. Dlaně jsem semkla v pěsti a tlačila do země tak, až jsem tam vyhloubila jámu hlubokou téměř po můj loket.,,Klid." Chytil mě za ruku.,,Už jen tím,že si tady povídáme se z nás stávají přátelé,tak se tomu už nebraň."
"Není ti...."chtěl se zeptat, ale věděla jsem co myslí. "Není, tohle je moje teplota. Už jsem toho za ten měsíc stihla docela dost zjistit. na internetu i v knihách je spousta legend, většina z nich ale báchorky. O většině věcech jsem se musela dozvědět sama, tím, že jsem...zkoušela."
,,A co nesmrtelnost?" Zeptal se.Vypadal tím opravdu zaujatý. "Neumím moc vysvětlovat, ukážu ti to."řekla jsem a rychlým pohybem vstala. Než se stačil pořádně otočil, doběhla jsem k jeho autu, popadla z něj nůž a vrátila se zpátky. "Má kůže je moc...odolná."sedla jsem si vedle, až se zvedlo listí a nůž mu dala do ruky. "Bodni mě, tady."nastavila jsme rameno.,,Zbláznila ses?Kdybys řekla bodni Joa,to jo,ale tebe fakt ne."
"Prostě to udělej."protočila jsem očima, ale on se stejně nehýval. "Nicku, bodni mě tím nožem."zavrčela jsem už trochu.Zavrtěl hlavou.Povzdychla jsem si a nožem se do ramene bodla sama.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama